Rok 2009: Počítač se stěhuje do cloudu. A serverovna začíná být trochu nervózní
Server, který si nemusíte koupit
Představte si poměrně obyčejnou situaci. Firma připravuje nový internetový projekt a potřebuje server. V tradičním světě následuje výběr hardwaru, objednávka, instalace, konfigurace a především rozhodnutí, jak výkonný server vlastně koupit. Příliš malý je problém. Příliš velký je také problém, jen poněkud dražší a lépe se vyjímá v racku.
Cloud computing začíná tento model obracet naruby. Výpočetní výkon, úložiště nebo celé aplikace nemusí být zařízení, která vlastníme. Mohou být službou, kterou si vezmeme tehdy, když ji potřebujeme, a jejíž kapacitu lze podle potřeby měnit.
Nejde přitom jen o marketingový termín. Amazon spustil službu S3 pro internetové ukládání dat v roce 2006 a o několik měsíců později přišel EC2, který zpřístupnil výpočetní kapacitu jako službu. Google v dubnu 2008 představil App Engine, tedy možnost provozovat webové aplikace přímo na infrastruktuře Googlu.
Počítačová infrastruktura se pomalu mění z něčeho, co kupujeme, na něco, co spotřebováváme.
Proč je právě rok 2009 zajímavý
Cloud není v roce 2009 úplnou novinkou. Zajímavé je spíš to, že jednotlivé dílky začínají vytvářet něco, co už připomíná nový model informačních technologií.
V únoru 2009 publikovali výzkumníci z University of California, Berkeley rozsáhlou práci Above the Clouds: A Berkeley View of Cloud Computing. Popsali v ní cloud jako technologii s potenciálem proměnit velkou část IT průmyslu. Nový internetový projekt už nemusí začínat velkou investicí do vlastní infrastruktury a jeho kapacita může růst nebo klesat podle skutečného zájmu uživatelů.
To je mnohem větší změna, než se na první pohled zdá. Dosavadní otázka totiž zněla: Kolik výkonu budeme potřebovat? Cloud nabízí jinou: Kolik výkonu potřebujeme právě teď?
Rozdíl jediné věty. Pro finančního ředitele ovšem může jít o rozdíl několika serverů, klimatizace a velmi zajímavé položky v rozpočtu.
Elasticita: nenápadná revoluce
Jednou z nejzajímavějších vlastností cloudu je elasticita. Má-li internetová služba v pondělí tisíc návštěvníků a v úterý sto tisíc, nemusí být jediným řešením server dimenzovaný na nejhorší možný den v roce.
Cloudová infrastruktura může přidávat a odebírat prostředky podle potřeby. Berkeley ve své analýze upozorňuje právě na ekonomický význam tohoto principu: riziko, že firma nakoupí příliš mnoho nebo naopak příliš málo kapacity, se částečně přesouvá k poskytovateli infrastruktury.
Je to podobné, jako kdybychom kvůli jednomu stěhování nemuseli koupit nákladní automobil. Objednáme jej na dobu, kdy jej potřebujeme. Rozdíl je pouze v tom, že server po skončení práce nemusíme vracet s plnou nádrží.
Cloud ale není kouzelný obláček
Bylo by lákavé skončit právě zde a prohlásit vlastní serverovny za ohrožený druh. Jenže technologie mají nepříjemný zvyk přinášet spolu s řešením starých problémů několik problémů nových.
Přesun aplikace nebo dat k externímu poskytovateli znamená novou závislost. Potřebujeme síťové připojení, důvěřujeme dostupnosti poskytovatele a musíme vědět, jakým způsobem jsou naše data chráněna, zálohována a případně přenesena jinam.
Důležitá je také přenositelnost. Aplikace postavená těsně kolem služeb jednoho poskytovatele se může jednou stěhovat podstatně hůře než klasický server. Cloud nás tedy nezbavuje architektury. Spíš nás trestá za špatnou architekturu poněkud modernějším způsobem.
Domácnosti už cloud používají, jen tomu tak neříkají
Z pohledu běžného uživatele může být celý pojem cloud computing poněkud akademický. Webmail, internetové fotografie, online dokumenty nebo další webové aplikace už princip vzdáleně poskytovaných služeb používají. Uživatel nepotřebuje vědět, na kterém konkrétním serveru se jeho aplikace právě nachází.
To je možná největší změna. Hodnota počítače se postupně odděluje od jednoho konkrétního počítače. Data a aplikace mohou následovat uživatele mezi pracovním počítačem, notebookem a stále schopnějšími mobilními zařízeními.
Počítač tím samozřejmě nezmizí. Jen přestává být jediným místem, kde se odehrává celý náš digitální život.
Ve firmách bude změna podstatně hlubší
Pro firmy je cloud zajímavý nejen technicky, ale také ekonomicky. Místo velké počáteční investice do infrastruktury může část nákladů vznikat průběžně podle skutečného využití. Nový projekt lze spustit bez čekání na dodávku dalších serverů a v případě úspěchu jeho kapacitu rozšiřovat.
To ale neznamená, že cloud automaticky vyjde levněji. Cena závisí na charakteru provozu, množství přenášených dat, dlouhodobém vytížení a cenovém modelu poskytovatele. Server využívaný nepřetržitě několik let představuje jinou ekonomickou úlohu než experimentální aplikace, u níž dnes nikdo netuší, zda ji příští měsíc navštíví deset lidí, nebo deset milionů.
Cloud není synonymem pro „levnější IT“. Je to především jiný způsob, jak IT prostředky získávat, škálovat a provozovat.
Software, platforma, infrastruktura
Terminologie se stále ustaluje, ale rozdíly mezi jednotlivými vrstvami jsou už dobře patrné. NIST v květnu 2009 zveřejnil pracovní definici cloud computingu, která popisuje mimo jiné tři základní modely poskytování služeb.
Software jako služba znamená, že uživatel používá hotovou aplikaci provozovanou poskytovatelem.
Platforma jako služba poskytuje prostředí, ve kterém může vývojář svou aplikaci vytvořit a provozovat, aniž by spravoval celou infrastrukturu pod ní. Google App Engine je dobrým dobovým příkladem.
Infrastruktura jako služba zpřístupňuje základní výpočetní prostředky, například virtuální servery a úložiště. Sem patří služby typu Amazon EC2 a S3.
Samotná potřeba společné definice je vlastně docela výmluvná. Když novou technologii začnou všichni prodávat dříve, než se úplně shodnou, co její název znamená, marketingové oddělení evidentně dorazilo na místo činu před standardizační komisí.
Nejdůležitější změna není technická
Virtualizace, datová centra ani webové služby samy o sobě nejsou převratnou novinkou. Skutečně zajímavá je jejich kombinace s automatizací, elasticitou a účtováním podle využití.
Vývojář může získat infrastrukturu bez žádosti o nákup serveru. Malá firma může používat technologie, jejichž vybudování by pro ni bylo příliš drahé. A velká společnost může začít přemýšlet, které části infrastruktury skutečně potřebuje vlastnit.
Tím se mění i role IT oddělení. Méně času může padnout na pořizování a instalaci železa, více na architekturu, integraci, bezpečnost a rozhodování o tom, kde má která služba vlastně běžet.
Cloud možná nevezme administrátorům práci. Mohl by jim ale postupně vzít část práce, kterou stejně nikdo příliš dělat nechtěl.
Co bych sledoval dál
V roce 2009 bych cloud rozhodně nebral jako povel k okamžitému vystěhování serverovny. Bral bych jej ale velmi vážně jako změnu ekonomiky a architektury IT.
U každé služby má smysl položit několik jednoduchých otázek: Co se stane při výpadku připojení? Jak dostanu svá data zpět? Lze aplikaci přesunout jinam? Kdo odpovídá za zálohování a bezpečnost? A kolik bude služba stát nikoli první měsíc, ale za tři roky?
Pokud na ně dodavatel odpoví pouze obrázkem bílého obláčku na modrém pozadí, doporučuji ještě chvíli vyjednávat.
Cloud computing totiž není konec klasických počítačů ani serverů. Je to začátek situace, kdy přestává být samozřejmé, že je musíme vlastnit právě my. A pokud se tento model prosadí, nebude největší změnou to, kde stojí server. Změní se především způsob, jakým o informačních technologiích přemýšlíme.